Jelimani na Blog.cz

Tak jako vždy i letos měl Pohár Sokolů své klasické přísady, které jeho chuť dělají každoročně tak pikantní. Kardiační šoky, změny v soupisce na poslední chvíli nebo třeba hráči nahecovaní jako na finále MS.

Původní sestava, krystalizovaná už cca měsíc před turnajem čítala známé firmy jako například Nečase, Marečka nebo pražáka Mertu, tým byl dále doplněn fungl novým golmanem, brňákem Pražákem, který sice chytal naposled školní ligu, ale Nečas si ho vyhlídl a sázel na něj velké poty. Původně měl na turnaji nastoupit i Jan Fazor a jeho kamarád Ladislav Vašek. Honza si ale přivodil zranění, a Ladislav kvůli rodinným problémům skrečoval až den před turnajem, což nám jaksepatří znovu zavařilo plány. Naštěstí měl dlouhé prsty jak Merta, tak Nečas. Prvně jmenovaný sehnal Pepu Karáska, bývalého hráče Jundrova, tvrdého univerzála s dobrým zakončením, a Nečas se tak jako minulý rok na poslední chvíli rozhodl povolat neskutečného amatéra, který by si mohl se svým brankostrojem otevřít živnost. Tak jako minulý rok měl právě Březina do běhu turnaje promluvit silným hlasem, o tom ale až později.

Do sychravého rána nám los přisoudil tříčlennou skupinu se dvoumi postupujícími. Prvního soupeře důvěrně známe už skoro 4 roky, Olašští romové, se Honzou Müllnerem, Honzou Kiliánem a Tadeášem Palou. Vyztužení i o jednu nekompromisní fotbalistku a další neznámé tváře. Druhý mančaft tzv. Bobani, byli nějací jelimani z Bigy, na soupisce měli rozpětí ročníků 1972 až 2006, takže jsme přesně netušili, co od takového hurá spolku můžeme očekávat.

Základní skupina byla tak akorát na to, abychom se jaksepatří rozehráli. Na velkém hřišti jsme se pěkně proběhli, dařilo se nám, a oba celky smetli 4:0 respektive 5:0. Soupeře jsme k ničemu nepustili a Pražák si v bráně párkrát mohl i přečíst noviny. V prvním špile se postupně trefil Nečas, Karásek (2) i Mareček (2), a v špíle druhém se Březina neskutečně vyznamenal a nasázel hattrick.

To pravé ořechové ale mělo přijít až v KLECI! Hřiště, které se nepodobá žádnému jinému na světě je malé, rychlé, tvrdé, a nejeden věhlasný mančaft už si v něm vylámal zuby. V kleci jsme měli sehrát jak osmifinále tak následně i čtvrtfinále, dva klíčové zápasy turnaje.

Tím prvním bylo klání s Litrpůlem. Tým, který jsme sledovali na velkém hřišti nevyvolával příliš velký respekt, a tak jsme byli myšlenkami už v čtvrtfinále, s týmem Čumprlíci, tehdy pro nás ještě největšími aspiranty na titul. Zápas s Literpůlem ale ukázal, jak strašně je klec nevyzpytatelná. Mladíci nás seriózně potrápili, několikrát vystřelili na bránu a klid do našich řad přinesl až Merta, který dostal od Březiny pas přímo před brankáře a ten s ledovým klidem počkal na pohyb brankáře a zcela chladnokrevně ho přehodil.

Litrpůl zlobil, tlačil ale do zakončení se dostal pouze dvakrát. Poprvé v prvním poločase vykryl Pražák střelu půllitru nohama, nepovedený odkop Merty mu naštěstí přistál na tváři a tak jsme se radovali z postupu.

Čumprlíkům jsme se nakonec vyhnuli, ale soupeř kterého jsme do klece dostali byl nakonec možná ještě větší překážkou než samotní Čumprlíci. Tým Got2b hrál 5+1, takže jsme se museli popasovat s prakticky celočasovou powerplay. I když jsme tento tým přehrávali, a dali první gól ze standartní situace, kdy po nepovedené střele od Nečase po přihrávce Merty se dostal k míči Karásek a ranou pod víko otevřel skóre. I když se Got2b vlastně k Pražákovi vůbec nedostali, vyrování jim daroval Mareček, který nastřelil protihráče a Pražák neměl šanci reagovat.

A to byl teprve začátek. Tři minuty před koncem si Březina nepohlídal nabíhajícího hráče při rohovém kopu a ten podruhé potrestal naši nepozornost. Někdy v zápase uděláte deset chyb a nejste za ně potrestáni, v kleci se však trestá všechno každým. Tři minuty před koncem se naše naděje okamžite propadly na bod mrazu… Nečas okamžitě odvolal Pražáka, Merta se postavil na posledního a mohla začít nesecvičená, riskantní power play, naše poslední naděje na postup. Začali jsme si míč dokolečka nahrávat ale několikrát jsme o něj přišli a Got2b poprvé v zápase naši chybu nepotrestali. Nemusím připomínat že 2,5 minuty před koncem by se horizont s medailí rozplynul. Po nastřeleném břevně, kdy se ještě po následné dorážce Merta pěkně proletěl, jsme chvíli tlačili, Karásek z rohu načepoval vysoký míč, který Nečas sice přesnou ale už méně razantní ranou tlačil k levé tyči, gólman got2b ale vytáhl z repertoaŕu životní zákrok. Když jsme se naposledy ujali míče, Mareček z autu rozehrál na Mertu, ten vzal zodpovědnost na sebe, prošel středem skrz dva hráče a posunul na Nečase, který přihrál před úplně prázdnou bránu Březinovi. Ten, vědom si tíhy okamžiku, z jednoduché situace udělal nevídané drama. Nejprve míč pohladil pravačkou aby načež s neuvěřitelnou grácií nechal narazit míč do své stojné nohy a ten se jako ve zpomaleném filmu došoural za brankovou čáru. 2:2!

Okamžitý hvizd rozhodčího ukončil normální hrací dobu, a počáteční euforii z vyrovnání v posledních vteřínách vystřidalo uvědomění si, že před námi jsou nervydrásající pokutové kopy.

Již předem domluvenou výměnu uskutečnil Merta, který si na penalty místo Pražáka stoupnul do brány. První penaltu got2b proměnili, následně se nemýlil ani Nečas. Pak se skvělým zákrokem blýskl Merta, ale neproměnil ani Karásek a stav před poslední sérií tak byl 1:1. Napoprvé proměněnou penaltu neuznal rozhodčí, neboť si hráč got2b nepočkal na hvizd a ať už to byl znovu skvělý Merta nebo pošramocená psychika střelce z událostí věcí minulých, Merta střelu kryl. Rozhodující penaltu si postavil Merta, ale v tváří v tvář male brance přepustil post Marečkovi, který sice vystresován, ales přehledem proměnil.

V semifinále jako by nám byl los odměnou z peripetie z předchozích zápasů, a tak jsme mohli lehce zfouknout třináctileté kluky, kteří kdovíjak prošli pavoukem až do brambor.

Naši nemesis - Čumprlíky, jsme tak potkali až ve finále. Velké hřiště nám od začátku turnaje svědčilo, ale nejednou už jsme na něm v dřívějších ročnících shořeli jak papírek. Hned na začátku prvního poločasu se do úniku dostal Mareček, který v tomto zápase na hřišti neměl konkurenci. Nejprve vyzval nabíhajícího Nečase, který mu nalil před prázdnou bránu a Mareček bez problemů skóroval. Ukázalo se jak důležitý bývá ve finále první gól a Čumprlíci se z něho úplně položili. Nejprve neuhlídali zcela volného Marečka, kterého dlouhým pasem našel Merta, a ten si vyměnil pozici s Nečasem, který znovu zakončoval do prázdné. Následující powerplay čumprdlíci vůbec nezvládli, nedostali se ani k přímému ohrožení Pražmena. Ani v druhém poločase se k ničemu vážnějšímu nedostali a když dal Mareček gól z půlky do prázdné, bylo jasné, že titul už nám nikdo nevezme. I tak jsme se snažili nic nepodcenit a tak se take stalo. V turnaji jsme zvítězili po čtyřech letech, a cesta pohárem nebyla vůbec jednoduchá, o to víc ale chutná vítězství. Tým prakticky neměl slabinu, každý hráč se svým dílem přičinil na triumfu a dvě obdržené branky za celý turnaj hovoří za vše. Snad zase za rok. Staré firmy už zítra začínají plánovat obhajobu titulu, která se v historii povedla jen Karlovi.

Pohár Sokolů 2010

Jakkoli se i letos PSko vyvíjelo podle zaběhaného mustru (zalepování soupisky v posledních hodinách před začátkem), tentokrát jsem fakt věřil, že nás v cestě za titulem nezastaví ani fotbaloví bozi.

Do kádru Jelimanů (letos The Crescendolls) se letos za velkých fanfár a ovací vrátil světoběžník Pavel Merta, člověk, jenž před pěti lety stál u zrodu tohoto superultra monstrózního mančaftu, který za šimpanzích dob potrápil i samotné Karly.

David Mareček byl po loňském výborném výkonu základním kamenem naší soupisky. S dalšími fleky už to bylo ošemetnější. Magnetická tabule napověděla, že potřebujeme jednoho ofenzivního "dina", který se nebojí jít do každého souboje po hlavě, proto jsme sáhnuli po Marku Zelenkovi.

Věková hranice 100 let je rok od roku čím dál nemilosrdnější, museli jsme tedy skautovat v Evropě a blízkém okolí, a hledat někoho, komu je max. 18 let, umí nahrát (nebo, jak se ukázalo, zakončit) a zároveň nikde nemá registračku. Úspěšným skautem se nakonec stal David Mareček s tipem na Jirku Březinu, osmnáctiletého mladíka z BiGy.

Jedinou zahraniční akvizicí se po blamáži s brazilským Gutim měl stát Osman Badri, nejlepší hráč minulého ročníku, zranění ho však na poslední chvíli vyřadilo ze hry. Zavděk jeho místem tak vzal David Jašinský, temperamentní stoper původem z Troubska, dlouholetý kapitán Srbské FC, řadový hráč Šlapanic, a vůbec - neskutečný harcovník, jehož někdy až příliš přímé vystupování bylo často nutno krotit (rozuměj - nejde pro pi*u daleko).

Pro mne už to byl šestý ročník a ať už jsme náš potenciál naplnili jakkoli, musím říct, že jsem se bavil skvěle, jak na hřišti tak mimo něj a nalijme si čistého kofeinu - jen o prvním místu tenhle turnaj není.

Základní skupina F nás tentokrát s týmy 120% Alkoholici a FC Maturanti neprověřila tolik co rok minulý, což je o to větší paradox, když právě Maturanti nakonec slízli všechnu smetanu a dokráčeli si pro titul.

S vědomím nepodcenit svoji skupinu, už jsme však propočítávali rovnice postupových matematik a grupa na kterou jsme měli v osmifinále narazit v nás vzbuzovala mnohem větší respekt. Stingers - bronz z minulého ročníku a Olašští romové - na těch jsme si o zpátky ve čtvrtfinále vylámali zuby.

To ale byla budoucnost, pro to, abysme se jí mohli zabývat bylo v prvním zápase nutné porazit Maturanty. Tým dirigoval futsalový Dominik Kotala, a na náš rychlý první gól odpověděli maturanti ve velkém stylu téměř okamžitě. Brankou Davida Marečka se nám ale podařilo urvat tři body a hned se nám v tabulce dýchalo lépe. Kopií tohoto zápasu se stal i náš druhý, totiž utkání s Alkoholiky. Ti stejně jako jejich předchůdci odpověděli okamžitě, další branka Marečka a premiérový zářez Zelenky znamenal však postup z prvního místa.

Olašští romové šli z místa prvního, proto na nás čekali Stingers - stříbrný účastník minulého ročníku. V tomto špile jsme soupeři nic nedovolili, brzký gól z ostrého úhlu z kopačky Davida Marečka nám dodal potřebný klid a jak to bylo dál? To si nepamatuju, můžete se svěřit v komentářích :)

Moje paměť totiž byla zcela zastřena událostmi věcí příštích… Ale to až po drobném intermezzu.

Vítězství v osmifinále bylo zakončeno podaným protestem na náš tým, hráčům Stingers se nezdálo, že bysme měli na soupisce jen dva hráče hrající závodně. Od nás rozhodně žádná křeč - každý tým má právo protest podat a ve vší skromnosti - při pohledu na náš tým z perspektivy nás neznalého diváka, bych měl podobný pocit jako Stingers.

Budu zde reflektovat to co jsem řekl jak Pavlu Vaňkovi, tak celému týmu Stingers - nebavilo by mě přijet na podobný turnaj (kde jsou dány ty a ty pravidla) dovést si tam kluky z Tanga, či malé kopané, kterou jsem hrával, a nasázet všem pětky. A tu možnost bych měl. S tím, že tenhle turnaj hraju už od 15ti let, a každej rok se na něj s Mertou těšíme, jsem si k němu vybudoval určitej vztah a férový lidi lidi okolo něj bych se nikdy nesnažil podvést, jakkoli mám s tím nacpat do soupisky hryschopné a pravidlům vyhovující hráče každoročně problém... Výhra výše zmíněného typu by mě navíc vůbec netěšila. Kór (dobrý slovo, co?) zápas jako pozdější čtvrtfinále stojí si prožít jako pravidly ošetřený…

Fotbal z jiného světa. Zní to hrozně, ale tak jak jsme zahráli proti obhájcům titulu Horácům, bysme mohli čelit týmům z divize. Všichni předvedli výkon… Těžko hledat superlativy. Po skvěle sehraném autu se před gólmana dostal Zelenka, a chladnokrevně mu poslal míč mezi nohama, že by se za to nestyděl ani Van Nistelrooy… Ve výborně sehraném poločase jsme soupeře pustili k Mertovi všehovšudy jednou. A pak se to teprve rozjelo. Devátenáctiletí zajíci nestíhali točit hlavy, co se to kolem nich vlastně děje.

Narovinu. Od Jirky Březiny jsem toho moc nečekal, ale to co předvedl v druhém poločase proti Stingers bylo jedním slovem úchvatné. Pohled na útočníka, který byl na naší soupisce spíš černým koněm než rozeným špílmachrem, jak stojí na konci překrásných akcí a s grácií Edina Džeka je ještě proměňuje bylo skoro na zamáčknutí slzy.

Centrovaný míč za obranu si neskutečným dotekem Boha ve vzduchu pravou nohou našteloval, a ještě před dopadnutím ho napral do sítě. A to z jeho arzenálu nebylo všechno. Po rychle rozehraném Nečasově autu směřujícím do pokutového území se do těchto mist vřítil jako Pipo Inzaghi v dobách své největší slávy a s nevěřícím výrazem ve tváři zabodl meč do srdce Horáců. Nebo do srdce? Spíš do mysli.

Takové špily Vám v mysli zůstanou pět deset let. Horácům pak regulérně ruply nervy, po tvrdých zákrocích se poroučeli napřed z hřiště první dva z nich a pak všichni Horáci, zřejmě na protest proti tomu, že jsme je tak strašně koupali. Stihli při tom ještě počastovat sudího vulgarismy, načež si je na paškál vzal Pavel Vaněk a dal jim svým proslovem co proto. Plantážnící.

Ale to bylo z naší režie vše. V semifinále na nás čekal tým KFC, okořeněný o Kubíčka - gólmana futsalového Tanga. Nechci tu mluvit o individuálních chybách, každý z nás nějakou ztropil, ale je pravda, že jak nám mezi šestnácti a osmi týmy vycházelo všechno, v semi nám nevyšlo vůbec nic. Špatně sehrané powerplay KFC trestalo a ani Nečasův gól naděje nic neznamenal, neboť si stejný hráč o chvíli později nepohlídal toho koho hlídat měl a Pavel to ještě okořenil vlastňákem.

Frustraci z prohraného semifinále umocnil boj o třetí místo, kdy jsme sice rychle vedli, ale další zkraty nás stály medaili. Asi únava. Minimálně z mé strany.

Doufám, že mluvím za všechny, když řeknu, že jsme si zahráli skvěle, a absence nějaké medaile na tom nic nemění.

A nebyl bych to já, starej vychloubač, kdybych sem s KAPSLOKEM NENAPSAL, ŽE JSEM SE ZMOCNIL CENY FAIR PLAY!!!

(a jak jsem se už zmínil na FB, myslím, že by to měl být vrchol kariéry každého fotbalisty :))

Snad za rok...

A je to tu zase. Proklínaný, nanebevzatý, zatracovaný a věhlasný Pohár Sokolů. Prazvláštní turnaj pro amatéry, který však někteří berou jako Mistrovství světa. Poté co přesně před rokem Jan Nečas ohlásil, alespoň co se Jelimanů týče, odchod ze scény, se v jen lehce pozměněné sestavě vrací s týmem The Crescendolls.

Projeďme si stručně historii Jelimanů. (V KFC by řekli: Projeďme si ty kyblíky společně)

V roce 2005 (prvním konaném na Biskupském gymnáziu) se tehdy ještě jako outsideři představili Jelimani skrze ambiciózní tým, který má však velké Sokoly teprve před sebou. Tým vedený Pavlem Mertou a Adamem Grůzou, kde se ukázali i takoví harcovníci jako Hyňál se Slezákem došel do čtvrtfinále, kde ve vypjatém zápase s tehdejším strojem na vítězství, Karlem Brno, sehrál velmi atraktivní zápas. Po obdrženém gólu, vyrovnal legendární hlavou Jakub Hedija, zkušení Kódlové však v druhém poločase rozjeli brankostroj a my se tak museli spokojit se šestým místem. Výkon tehdy ještě šestnáctiletých potažmo patnáctiletých borců však byl příslibem (věkový průměr nám tehdy ale nemilosrdně srazil Hyňál, v té době ještě známý pod přezdívkou Hyňajs).

Co čert nechtěl, i léta páně 2006 jsme se poroučeli z turnaje po zápase s mistrem, tentokráte v základní skupině a dokonce po penaltách. Psychický tlak, který penaltový puntík uvalil už i na
věhlasnější exekutory, tehdy nevydržel dnes už ostřílený matador Jan Nečas - velké momenty však všem potenciálním fandům (kterých jsou určitě miliardy) vrátil až za rok. V roce 2005 už za nás nenastupoval Hyňajs ani Slezák, naopak jsme se mohli shledat jak s postrachem všech útočníků Pavlem Mertou, tak s Janem Hedijou i s nesmrtelným Ádíčkem, který dovedl i svého bratryse.

Opojení rychlými špunty na nás čekalo v roce 2007, kdy jsme ve vyhecovaných špilech vždy slízli smetanu. Jako velká posila se ukázal Mikoláš Nozar, známý pod pseudonymem "míchač z knihkupectví". Cena pro nejlepšího střelce neminula Jakuba Hediju, který se s deseti zásahy zapsal do klubu kanonýrů.

Rok 2008 se nesl ve znamení odvety Tomáše Slacha, který nás po spanilé jízdě zařízl v semifinále únikem ze začátku druhého poločasu. Bronz nám tak pořádně zhořkl.

No a naposledy jsme se na BiGy setkali v roce 2009, poprvé s mezinárodní posilou Osmanem Badrim ze Sudánu. Osman ukázal, že i v Africe se hraje dobrý fotbal a spolu s Davidem Marečkem patřil k oporám Jelimanů. Nepochopitelný zkrat ve čtvrtfinále nás však stál v souboji s Olašskými Romy medaili.

A co letos? Merta - Mareček, Raputa, Svoboda, Nečas, Beránek. Toť šest mohykánů pro kambek na Pohár sokolů. Co říci na závěr? Titul. Pro nic jiného si letos nejedeme.

PS 2009, a jeho jubilejní X. ročník letos proběhl ve velkém stylu, alespoň pro harcovníky z Jelimanů. Události dní včerejších bych nerad rozebíral, jen si dovolím vyzvracet pár slovních spojení, které je charakterizovalo. Za pět minut Nozar, stovka telefonních hovorů, jointerští outsideři atp.

Přestupový trh se letos uzavřel až v samotný den turnaje přesně v 11 hodin. I proto se hemžilo spekulacemi, kdo letos nakonec v kádru favoritů objeví. O překvapení nebylo nouze a v 11 hodin dopoledne jsme tudíž mohli ohlásit následující sestavu: Štrof - Mareček, Raputa - Beránek, Badri, Nečas, Nozar. Sestava sice velice silná co se týče ofenzivní činnosti, nicméně slabá v defenzivě. Hned první dva zápasy měly prověřit naše skutečné kvality a paradoxně již v základní skupině jsme se potkali s nejsilnějšími týmy na turnaji. Dvacet minut po uzavření transfer marketu jsme tak nastupovali do prvního zápasu s FC Ovar, bývalými hráči Bookmakers a částí týmu FK Serpens, účastníkem II. ligy BSMK z minulého roku.

Na velkém hřišti jsme se ze začátku trápili, neuvážené výpady do útoku Ovar trestal rychlými protiútoky, které jednou zlikvidoval Štrof, podruhé nás zachránila tyč. Kvalita týmu nás vzhledem k třetímu účastníku skupiny překvapila, znamenalo to totiž, že se nacházíme v opravdu silné trojici. Důležitým faktorem hry byla obuv, na písečné umělé trávě jsme na rozdíl od soupeře klouzali jako na ledě a v osobních soubojích tak samozřejmě tratili. Poločas skončil 0:0. Věděli jsme, že k jistotě postupu musíme Ovar porazit, tato myšlenka nás ale o samotný postup málem připravila. Štrof si vybral dvě slabé chvilky, kdy ve snaze rozhodnout vyběhl z branky, a dvakrát jsme inkasovali, což 6 minut před koncem druhého poločasu znamenalo takřka vyřazení. Všechno jsme tak vsadili na útok a hnali se za vyrovnáním. Hra vabank přinášela ovoce, ale v zakončení nám chybělo štěstí - Beránek dvakrát rozezvučel tyč. Nozar pak vystřídal Badriho a začaly se dít věci. Špatně obutý Nozar nevěřícně sledoval, jak třiadvacetiletý Súdánec zasekával drobné špuntíky do umělého povrchu a ťuká si s Beránkem a Nečasem. Po další tyčce konečně patou snížil na 1:2 - do konce tehdy zbývalo 120 vteřin. FC Ovar v následné rozehrávce nepochopitelně vyrazil do útoku, takže nám dal zcela poslední šanci získat míč a pokusit se o poslední útok. Míče se ujal Mareček a středem hřiště se hnal na bránu. Ze tří možností nahrát doleva, nahrát doprava, nebo jít sám zvolil možnost poslední a nekompromisní ranou bodlem k tyči nám zařídil nesmírně důležitý bod.

Vzhledem k výsledku vzájemného střetnutí našich soupeřů 2:2 byly karty jasně rozdány. Museli jsme uhrát minimálně remízu a to vyšší než 2:2 k jistotě postupu. Zápas jsme měli odehrát v kleci s týmem FC Pilsner Urquell. Pravděpodobně náš nejlepší výkon na turnaji jsme započali už v první polovině utkání, kdy jsme precizním obranným čtvercem soupeře k ničemu nepustili, naopak - chytrá hra a úspěšnost osobních soubojů nakonec vyústila ve vedení 1:0, kdy se krásně k tyči trefil Mareček. Soupeř to měl pak nesmírně těžké, dostal se pouze do jedné vyložené šance, kterou však neproměnil a po pojistce znovu od Marečka, který si v tomto utkání otevřel nevídaný střelecký účet, jsme mohli slavit zasloužený postup.

V osmifinále nás čekal starý známý židenický tým Slepička. Stejně jako v prvním zápase jsme museli dotahovat, tentokrát jsme soupeře však opravdu drtili a vyrovnání na sebe nedalo dlouho čekat. Beránek udělal z jednoduchého zakončení skutečnou kovbojku, míč však po neskutečně dlouhotrvající trajektorii nakonec v síti přece jen skončil. Potřebný klid pak do našich řad přivedl znovu Mareček, který jak jinak než bodlem upravil skóre na konečných 2:1.

I když jsme měli na víc, naše pouť skončila již ve čtvrtfinále, kde na nás čekali staří známí Olasští Romové. V celém zápase jsme si nepochopitelně nedokázali vytvořit brankovou příležitost, zbytečně jsme hráli sami na sebe a po hrubých chybách v obraně pramenící z nedůrazu jsme dvakrát inkasovali. Dvě minuty před koncem jsme sice soupeře stále tlačili, vzhledem k nulovému ohrožení Sychry v bráně Romů nám však bylo jasné, že se kambek z prvního zápasu ve skupině opakovat nebude. Bohužel. Turnaj jsme si prohráli sami, i tak bych ale rád poděkoval všem hráčům, kteří až do čtvrtfinále podávali velice dobrý výkon, a díky problémům, které jsme měli v sestavě den před utkáním, můžu považovat i sedmé místo za úspěch.

No a vzhledem k tomu, že jsem se po poháru rozhodl, že Jelimany definitivně rozpustím, číním tak teď a rád bych zde vyčetl všechna jména, která se kdy na chodu tohoto klubu podílela. Pokud na někoho zapomenu, není to rozhodně tím, že by jeho jméno mělo být zapomenuto, či proto, že mi dluží love, ale proto, že už mi táhne na třicet J a pociťuji záchvěvy senility. Všem níže uvedeným hráčům tímto děkuji za podíl na pětileté histoii klubu. Stálo to za to, draci.

Jelimani (Pohár Sokolů):

Prokop Slezák, Hynek Gaja, Adam Grůza, Jan Hedija, Jakub Hedija, Pavel Merta, Tony Beránek, Tomáš Raputa, Mikuláš Nozar, Osman Badri, Roman Štrof, David Mareček, Jan Atexinger, Pepa Grůza, Jan Václavíček, Mirek Filo

Jelimani (zbytkáč)

David Jašinský, Radek Knee, Lukáš Zralý, Lukáš Moravec, Šimon Papoušek, Daniel Svoboda

Jubileum. Srdcovka. Rychlý špunty. Malí špunti. Dortík jak pro Ronalda. Václavíček. Klec. Ádíček. Jeden děda, nebo dvacet batolat.

I takové výrazy se vybaví starým harcovníkům při pomyšlení na X. Pohár Sokolů 2009. Turnaj hvězd, kterým prošli velká jména street fotbalu. A mezi nimi i Jelimani Brno. Tým přátel z malého vápna zažije po roce velké změny v kádru. Pokud jste s nadšením pomýšleli na návrat Hyňála, bohužel Vás musím zklamat. Přestupové tahanice však můžeme shrnout do následujícího odstavce

v průběhu sezóny odešli: Berys (> vězení), Piky (> FC Teď Kopu Škarpy), Kübel (konec kariéry), Ádíček (Paris "Saint" Germain). v průběhu přišli: Jeňa Motyka (volný hráč), Mikyn (návrat z hostování).

Minulým sezónám vévodil trend, který všeználci označovali souslovím "na poslední chvilec". Spojeno s kontextem to znamená, že tým Jelimanů ještě ráno před turnajem neví, kdo vlastně nastoupí. Tento zvyk můžeme očekávat i v ročníku 2009. V příchozích hráčích je sice označen Jan Motyčka, ale může se stát, že místo něj povoláme Mirinha, nebo dokonce samotného Josefa, odchovance legendárního Ádíčka. Zem se slehla s Janem Hedijou, jehož bratr Kýbl je už bradkáč a nehodí se do listiny. Nad Raputou visí damoklův meč v podobě studia, tudíž můžeme za stoprocentní hráče považovat pouze matadora Tetyse, a nestárnoucího Mikyna. Ani Gonz totiž není tutovej, má totiž rozhašený kolena a minimax nikde. Věřme však, že jsou tři týdny dost na to, aby se všichni Jelimani dali do kupy a v jubilejním X. ročníku vyklepali všechny ksichty od Orla přes Karla až po Slacha.

Právě o potenciálních vyzyvatelech toho víme v letošní sezoně velmi málo. Slach při rozhovoru s naším soukromým detektivem mlžil, Oli(vander) je pasé jako silon, neboť 4. místo z minulého roku považoval za takový vrchol, že na něm raději skončil, nad Vídeňkou visí otazník a nad Karlem vykřičník.

Tak gou on.

Mohu vám to dokonce objasnit...tento rok se zapíše do dějin a nejen proto, že je to jubileum. Rád bych vás upozornil, že z informací které poskytnu nic nevyčtete, a proto by bylo lepší jit dělat rozhovor s "klukama v akci". Letos můj tým nepotrápí jen sebe, ale možna i Jelimany.

Ano budu. své tělo již několikáty den na to pečlivě připravuji a nejen pařením fifyny

Domnívám se, že vrchol teprve příjde...

V žádném případě nemůžeme mluvit o zakladním taboře...v minulém roce k nám pocelý turnaj bylo nakloněno štěstí, ale v posledním nejduležitšjším zápase nás opustilo...tento rok štěstí potřebovat budeme až v samotném boji o zlatou korunu. Uplatil jste mě:)jeden z mých spoluhráču se bude jmenovat Michal David.

Veřejně prohlašuji na 2-3 místo, spoluhráču.Náš koncept bude vytažet ze hry Reds a založen pouze na týmové hře, ve skutečnosti tedy můžu být spokojen i na posledním místě, jestli rozumíte jak to myslim važení čtenáři. Kdyby se stalo že by naše pouť skončila brzo, jelimani maji velkej kote zajištenl.a co jelimani? S problémy v kadru bych dnes řekl tak na 10. místo.

Velký a přetěžký úkol měl před sebou srdcařský mančaft Jelimanů. Obhájit titul na dalším ročníku Poháru Sokolů. To co se čekalo se také potvrdilo. Lehký vývar z minulého roku, nahradila špička amatérských fotbalistů. V některých týmech se dokonce spekulovalo o překročení pravidel, to však už nikdo nepotvrdí. Spřátelené týmy Jelimani, Srbská, Olaští Romové a Velká neznámá se tak pustili do bojů v zákl. skupině.

Do skupiny D jsme dostali neznámý tým Predators a klub Brno 1913, se kterým jsme měli tu čest v semifinále minulého ročníku. Tehdy jsme ho však s přehledem deklasovali 4:0 a tak jsme do zápolení v zákl. skupinách kráčeli s čistou hlavou. Mikuláš Nozar na poslední chvíli onemocněl, a tak jsme nastupovali s jedním hráčem na střídání. V tomto utkání jsme soupeře k ničemu výraznému nepustili, a po dvou rychlých brankách jsme dokontrolovali skóre až do závěrečného hvizdu. V zápase druhém Brno 1913 kladlo očekáváný odpor a vítězství 1:0 se povedlo zhatit až mě, když jsem si chráničem srazil míč do brány.

V osmifinále jsme přivítali do týmu Pikyho, který měl nahradit Mikuláše Nozara. Nahradil ho víc než dobře, a mohl hrát jak v útoku tak v obraně. To se ukázalo v měření sil s partou bělochů - Olašskými Romy. Přiznám se, že už v tomto zápase jsem měl obrovské problémy s fyzičkou. Doporučuji nikdy nekombinovat "vrcholové" sportovní výkony s užíváním antibiotik, vaše srdce potom jede snad na trojnásobný výkon. Sympatické Olachy jsme sice porazili 2:1, měli jsme však namále, tým který snad nemá pud sebezáchovy a jede od zápasu k zápasu se nevzdával, a v posledních minutách nám to v obraně pěkně hořelo. Dvoubrankové vedení jsme však už nepustili, a nechali si dát pouze kontaktní gól, proto jsme se mohli těšit na náš jediný zápas v oblíbené "kleci".

Tým tvořen dvěma šplímachry ze Sparty Brno, a třemi doplňujícími defenzivními pilíři na kleci stejně jako Jelimani profitoval, hra měla spád a přelévala se ze strany na stranu. Vídeňka doplatila na slabou obranu, nicméně nutno podotknout, že nedala kůži lacino. Skóre otevřel nekompromisní ranou k tyči svým prvním zářezem Gonz, Vídeňce se však podařilo vyrovnat. Do druhého poločasu jsme nastupovali s jasným cílem, strhnout vítězství na svou stranu, a nedosputit penaltovou loterii. Z rychlého fotbalu se nakonec vyvinul výhoz Pavla Merty na Tonyho Beránka, který míč ťuknul za záda Vídeňáka. Poté však Pavel Merta ukázal, proč má v Jelimanech výsadní postavení a dvakrát vymazal v gólovce Surynka. Poté se však jeho spoluhráč z bezprostřední blízkosti nemýlil a zápas tak dospěl k penaltám. Tři série měly rozhodnout o prvním semifinalistovi. Poprvé si vzal míč Gonz a před očima se mu míhaly jasné obrázky. Penaltová blamáž dva roky zpátky proti Bigy Teamu, která Jelimany stála možná i prvenství. Právě proto však Gonz chtěl tuto neplechu odčinit, a se smrtí v očích skoroval.
Pavel Merta další penaltu ještě nechytil, tůdíž se tíha okamžiku přesunula na Kubu Hediju. Ten si vybral stejné místo jako Gonz, a i když se mu kolena klepaly, uspěl. Poté se smrt v očích promítla také Pavlovi, a výběr strany se vyplatil. Tvrdou ránu od rakušáka zkrotil v koši, a Tony Beránek tak měl jasno - rozhodnout. Přišel, postavil míč, a ledabyle ho poslal k pravé tyči a tak se Jelimani po těžkém boji mohli radovat z postupu.

Slavoj Bigy, potažmo Bigy team pak testoval naše schopnosti v semifinále. Po všech směrech vyrovnané střetnutí spělo k remíze, v prvním poločase se toho totiž moc nestalo. Až na začátku druhého se za obranu dostal Beránek, gólmana však nepřelstil. O minutu později se do úniku dostal Slach a u míče byl dříve než Merta, zakončení pak už bylo jen stvrzením vedení Slavoje 1:0. V té chvíli nám zbývalo zhruba 5 minut do vyrovnání. Mertův centr hlavou Gonz umístil pouze do boční sitě, a v závěrečném tlaku jsme stříleli spíše zbůhdarma. Do finále tak postoupil slavoj.

V souboji o poslední kovy které na nás zbyly, se nám postavili spřátelený tým "Velká neznámá". Ta se do boje o medaile dostala poměrně náhodou, úspěch jsme jim však přáli, a někdy je těžké se poprat i s lehkým losem. V zápase šlo sice o bronz, Velká neznámá se však už předem smířila s našimi kvalitami, a nechali nás dělat co se nám zlíbilo, takže se z baga před jejich bránou nakonec urodilo snad osmibrankové vítězství, které korigovali dvěma brankami po Mertových výletech na hrot.

Comeback BigyTeamu se nakonec nekonal, Slavoj podlehl po penaltách týmu Simply Clever. K našemu výkonu můžu říct, že jsme odehráli dobrý turnaj, na to že jsme se zase rok neviděli, možná nám trošku uškodily změny v sestavě, v půlce turnaje musel odejít Honza Hedija, zase však byl Tony Beránek velká posila stejně jako Piky. Ukázalo se, že nám nevyhovuje pomalé tempo a velké hřiště kde hra neodsýpá tak jako v kleci. Já osobně nesnáším futsalový míč, protože se s ním nedá pořádně vystřelit, ale nerad bych se vymlouval na podobné okolnosti. Gratuluji vítězům a snad na kopci potkáme i příští rok. S pozdravem Gonz

Je to tady. Fundamentalisté z trosek Srbské FC - Jelimani Brno, se po roce znovu spojují, aby se pokusili obhájit další ročník Poháru Sokolů.

Sám Pavel Merta, v minulosti prohlásil, že jeho cílem ve fotbalové kariéře, je na první pohled matoucí, na druhý pohled však pochopitelný skalp. Minimálně trojnásobné vítězství v řadě za sebou na Sokol Cupu. To se v dlouholeté historii tohoto srdcařského šampionátu povedlo zatím pouze Karlovi.

Na tom se v posledních letech podepsal věk a aktuální forma, a již nepředvádí takové výsledky jako v dobách archaických.

Daleko větší hrozbou bude reinkarnovaný tým značky Bigy Team, u kterého není doposud jisté, jestli na turnaji bude startovat. Pravděpodobně ho však uvidíme ve změněné sestavě, protože podle posledních propočtů jsou to bradkáči a do stovky se nevlezou. Hlavním tahounem tohoto týmu bude Tomáš Slach, míčový kouzelník z přilehlého gymnázia.

Tím pravým ořechovým a zápasem s příchutí potu a krve však s největší pravděpodobností bude klub Srbská FC, vedená Davidem Sedlákem. Ten k sobě přivzal své nohsledy a hlavně špílmachra Matěje Sedláčka, který co se týče individuálních schopností, pravděpodobně v sobotu nebude mít konkurenci. Tvrzení naší redakce, že právě on může být mužem, který po roce srazí Jelimany do kolen kapitán Jelimanů Jan Nečas slovy: "hovno, vole!", rázně odmítl.

I majitel a slavný bafuňář Jelimanů, který na poháru není žádnou hlavní postavou, avšak muž, který podle spekulací "tahá za provázky", Jan Václavíček, uvedl: Tento zápas bude určitě ozdobou poháru, ale mám strach o hráče, protože znamy magnát David "Sedlo" Sedlák vypsal prémie a je znám nadutostí svou, a své peněženky, nicméně si myslím že zvítězí fotbal a především lepši mužstvo, což jsou jednoznačně ostřílení Jelimani.

Sázkové kanceláře letos také vypsaly černého koně, jímž pro tuto sezonu bude nečekaně mužstvo Velká neznámá, složená z torza týmu FC Dru.tě.va, odkud po blamáži z minulého ročníku odstoupil právě David Sedlák a založil si vlastní mančaft protože už prý "není vadný". Branku bude hájit hvězda Ivo Tureček, v současnosti oblékající dres Bookmakers Brno. Hlavoun týmu Daniel Svoboda přiznal, že z ostrého tria by pro něj byl nejpřijatelnějším soupeřem byli Jelimani, protože je to nejprestižnejší klub, který kdy pobíhal po umělých pažitech na Barvičové. Zároveň však vyslovil přání, že to by ale musely ze skupiny postupovat dva týmy. Svobodova sestava má doteď dvě mezery, jistí jsou Komárci a Beng, Svoboda a avizovaný Tureček. Po dvou nepovedených letech má Svoboda se smrtí v očích jasno - postup se skupiny!

Zajímavé bude sledovat, jak se s pohárem popasuje mančaft z Bratislavské - Olaští Romové, známí svým citem pro stěstí. V roce 2006 famózně prošli až do semifinále, aniž by vstřelili branku. Kdyby jich nastříleli deset - dobrý - ale, postoupit s nulou na soupeřově kontě přes 6 týmů - to už chce mít nakloněno hodně fotbalových Bohů. Známý fotbalový glosátor Martin Tomašov, podle svého dynamitu v noze přezdívaný BENG, se nechal slyšet: "Tak opravdu netuším v jaké kuchařce hledali, ale svedl bych to na šťastnej den pro celej tým. Ovšem ve společnosti kolují i informace, že celej tým během turnaje odcházel mimo dění turnaje, tak je možné, že si počkali na soupeře a někde za rohem je zbřinkali. Myslím, že letos se něco podobného opakovat už nebude."

Jelimani - tým který snad není týmem, ale pouze jedním hráčem, bude i pro tentokrát považován za favorita. V letošní sezoně, se však nebude s největší pravděpodobnosti jednat o spanilou jízdu z předchozího klání, ale v bitvu na život a na smrt. Tým bude slepen dalším srdcařem, a to Adamem Grůzou, který sice už drahnou dobu nekopl do balonu, ale zato stál u zrodu Jelimanů, a už jen to v sobě má určitou mystiku. Jinak sem můžeme těšit na starou skvadru. Tetys, Kýbl, Hadji, Tom z Rapuťákova, a Mikyn the Míchač. S velkým otazníkem zůstává start kapitána Jana Nečase, který 5 dní před turnajem klasicky chytl bacil. Prý však teď získal dostatek času na šolíchání s magnetickou tabulí, a vymýšlí plány, jak přechcat ta nejvetší jména a mančafty. V zákulisí je však šeptanda, že Nečas má podobné falešné zprávy v lásce, a chce jimi jen znervóznět soupeře, či je ukolébat. Sám se ale s jistotou v hlase k sobotnímu dni D vyjádřil: Kdybych tam měl nechat život, pudu tam a rozhodnu to."

Výstavba nových stránek finišuje a spuštění plánuji na nedělní večer. Dalo to hodně práce, ale myslím, že to stálo za to. V pondělí jelimani nadobro skončí, existovat sice stále budou ale pouze jako archiv článků, přepisovat všechny reporty by bylo příliš náročné

Naprosto bez nadsázky mohu prohlásit, že budeme mít nejkrásnější stránky v celé superlize, se vším co k tomu patří, regulérní fotogalerie, diskuzní forum, profily hráčů, direktivní rubriky, widgety, loga, apod.

Link a bližší info umístím v neděli v posledním článku na těchto stránkách.

S lítostí oznamujeme, že Lukáš Zralý pro tuto sezonu skončil s fotbalem. Důvodem jsou přetrhané vazy z ligového zápasu. Za Srbskou nastoupí nejdříve v září/říjnu. Za celý mančaft přejeme brzké uzdravení a Srb s Tebou!