Pohár Sokolů 2006 aneb sežral si to kapitán

12. ledna 2007 v 22:12 | NG Gonz |  Turnaje
Kdysi a kdesi, bylo nebylo, nohy kličky motaly a góly pálilo. Pohár sokolů se uskutečnil někdy v říjnu, už Vám neřeknu kdy... Před začátkem turnaje jsme měli nějaké problémy s kádrem, což se později ukázalo jako jeden z hlavních důvodů konečného neúspěchu.
Do základní skupiny jsme chytli věru těžkého soupeře. Byl to věhlasný Bigyteam, sestavený výhradně z reprezentantů Biskupského gymnázia a nějaké loosery ze stejné školy, sestavené z pár skrčků z nějaké tercie nebo odkuď. Nakonec jsme se sešli v tomto složení: Merta, Hedija, Beránek, Grůza a já. Důsledkem oněch výše zmíněných problémů s kádrem jsme však museli zalepit díry dvoumi malými caparty Atexingerem s Grůzou mladším, kteří sice byli na svůj věk velmi kvalitní fotbalisté, nicméně zkušenost ukázala své...
Do turnaje se přihlásilo kolem pětatřiceti týmů a vzhledem k tomu, že jsme se z minule zhruba stejného počtu umístili pátí, brousili jsme si letos zuby na medaile... A právem!
První zápas ve skupině sehráli chlapci z Biskupského gymnázia proti sobě a Bigyteam překvapivě vyhrál pouze s odřenýma ušima 2:0, což se nám docela hodilo do krámu. No a pak hurá do boje. V prvním utkání jsme měli změřit síly právě s Bigyteamem, kde nám bylo jasné, že když prohrajeme, balíme kufry a jedem na Antarktidu.
Do zápasu jsme nastoupili s odhodlaně, nicméně Bigyteam byl o trochu lepší a jen díky dobrým zákrokům gólmana Merty jsme drželi postupové ambice. Po poločase byl tedy stav 0:0, což nám stále hrálo do karet. Do druhé půle jsme však nastoupili jako vyměnění. Bez jakékoliv známky repektu jsme se pustili do věhlasného soupeře a zápas v té chvíli začínal nabírat nevídaných obrátek. Brankové konstrukce se na obou stranách začaly třást: Po střele Hediji golman Bigyteamu jen nejistě vytáhl na břevno. Tato střela nám však sílu očividně nepřinesla, jelikož Merta na druhé straně musel vytáhnout životní zákrok. Po střele kohosi z týmu našich protivníků, která trhala skály skočil přízemní robinku, a fantasticky vytáhl na tyč. Po zápase mi vyprávěl, že si to před tím počítal, jelikož se míč válel po brank. čáře a domácí již reklamovali gól. Ve vypjatém konci však již gól nepadl a my mohli být celkem spokojeni s konečným výsledkem 0:0.
To však znamenalo jediné - v příštím zápase musíme porazit caparty z tercie o tři branky abychom postupovali rovnou. Vyčerpaní jsme tedy došli na hřiště, kde nám tercie byla zdatným soupeřem. Nicméně před koncem první půle jsme se mým gólem dostali do vedení. To však pro postup nestačilo. Hned na začátku, ale Adam Grůza zavelel útok, a střelou jemu vlastní, známým koníčkem nás poslal do dvoubrankového vedení. K rovnému postupu jsme ale potřebovali ještě jeden jediný gól. I když mladík Atexinger v závěru nastřelil tyčku, postupový gól však nepadl a proto došlo na osudné pokutové kopy. Od nás všichni až do čtvrté série proměnili i když Beris říkal, že sám nevěděl co mu ty nohy dělaly. Pak se však postavil k míči kapitán Nečas. Nervozita byla znát, rozběhl se a penaltu doslova zpackal. Pomalá, 20 cenťáků nad zemí, kousek od středu - prototyp špatné penalty.
V poslední sérii se však stal zázrak. Chlapisko z Bigy překoplo bránu o dobré dva metry. Ale štěstí ten den nebylo na naší straně. Dvě další série museli zahrávat naši devítiletí talenti. Grůza neproměnil, ale domácí golman také ne! Atexinger branku chtěl dát ale také nedal a rozhodla střela kohosi z Bigy kteří nakonec celý turnaj vyhráli a my jsme si v kalhotách mohli hřát, že jsme vypadli s mistrem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama