Leden 2008

Sasm Líšeň 2008

30. ledna 2008 v 20:12 | NG Gonz |  Turnaje
V sobotu 19.1. a 26.1. proběhl v hale Sasmu Kotlanova tradiční a poměrně kvalitní futsalový turnaj složený z cca 28 týmů. Jelimani/Srbská FC byli nalosování do poslední a zároveň nejtěžší skupiny C, ve které bylo 6 týmů.

První zápas jsme sehráli s jedním ze dvou celků malé kopané, přítomných na turnaji. Kompilace členů Bohunic 30 (Pazdera, Hřebíček, Tureček) a Nedeky (Stoklásek, Mrtvý, apod.) vytvořila celek Bone. Po tahanicích s konečnou sestavou Jelimanů jsme nastupovali ve složení: Roman Štrof (Oli) - Radek Knee, Boris, Vojta (oba karlsberg) - Mikuláš Nozar, Gonz.

Vedení se brzy ujal tým Bone (čti Bone) a záhy zvýšil na dvoubrankové vedení. Po kontaktním gólu se hra přelévala ze strany na stranu, v uších zvonilo oboum brankářům, ale hlavně Štrofa dokonce třikrát zachránila branková konstrukce. Když Bone 5 minut před koncem zvýšili na 3:1, zdálo se vše jasné, ale dvěma brankami zařídil dělbu bodů Nozar.
Stále jistí si v kramflecích jsme podstoupili mentální souboj s Casinem Líšeň, kteří nás dokonale přehráli, a po slibném poločase 3:4 nám dokonce nadělili bůra. Postup však nebyl ztracen.

S šílenci z Dynama Líšeň, jejichž hyperaktivní brankář byl dost pravděpodobně na amfetaminech, jsme sehráli jistojistě nejlepší utkání na turnaji, a výsledek 5:3 byl toho důkazem. Dost na tom odvedl Oli, který musel zaskakovat za zraněnécho Štrofa, a Boris Tonev, který si dvakrát položil brankáře, a pokaždé dokázal míč i posunout do prázdné branky.

Existenčním zápasem se stal duel Jelimani - Lerchova. Asi nejslabší mančaft ve skupině, který v druhém zápase zatopil i ajznBOŇÁkům, tentokráte nekladl odpor, a již poločas naznačil, že si po devíti gólech připíšeme tři body.

O definitivní budoucnosti Jelimanů v dalších dnech turnaje se mělo rozhodnout v zápase s Agorou, a bohužel se také rozhodlo a to už v prvním poločase, kdy jsme si nechali vstřelit sedmi gólovou nadílku. A ani zlepšená hra v dějství druhém nepomohla. Konečný výsledek 7:3 nás řadil na čtvrté, nepostupové místo ve skupině, utřely i Bohunice které se umístili o příčku nad námi. První Casino a druhá Agora se mohla radovat z postupu.

Ligový pohár

28. ledna 2008 v 18:37 | NG Gonz |  Turnaje
První kolo Kalinka Cupu bylo letos opravdu velmi přívětivé. Hostit nás bude náš B - tým, na něhož bude pravděpodobně vypsán v tiplize kurs větší, než jsou na Srbské rozměry hřiště. Zápas sehrajeme na konci února, ještě před začátkem Superligy.
Člen Srbské "B" Martin Tomašov, nyní laborující se zraněním, když mu na tréninku vlastní spoluhráč zlámal hnátu, se po zjištění s kým že hraje béčko vyjádřil k situaci takto:

"Lol."

Vedoucí "B" týmu Dan Svoboda aka Oli, poziční univerzál, potlačil cynická prohlášení a snažil se na věci hledat jen ty pozitivní věci, tůdíž doufá v rekord obdržených branek v celé historii brněnské malé kopané.
Pan Pavel Gaja, hroťák "Béčka" měl pravděpodobně v době položení dotazu "Jak to dopadne?" značně popito, protože sebejistě krkl:
"Prohrajete."
Po stejné otázce směřující na Filipa Sládka, forvarda A - týmu, se respondent svěřil:

"Toš, to bude masakr."
O přesném datu bitvy mezi přívrženci zelených čapek a přesvědčenými modročapkáři Vás budeme blíže informovat.

SRBSKO

11. ledna 2008 v 13:49 | NG Gonz |  Spekulace
Když už tu zemi reprezentujeme, měli bysme o ní taky něco vědět :-).
Srbsko (srbsky Србија / Srbija) je republika v centru Balkánského poloostrova. Hlavním městem je Bělehrad (srbsky Београд / Beograd). Jako samostantý stát vzniklo 5. června 2006 po rozpadu soustátí Srbsko a Černá Hora. Černohorci rozhodli těsnou většinou pro vystoupení ze společného státu v referendu konaném 21. května 2006.

Středověk

Během 6. století do oblasti přišli Slované (Srbové). Působil zde silný vliv Východořímské říše, a tak se zde uchytilo pravoslaví. V polovině 10. století vzniklo první království v Rašce, kterému vládl Časlav Klonimirović. Za vlády cara Dušana Velikého (1331 - 1355) byla většina Balkánu ovládaná Srbskem. Po bitvě na Kosově poli v roce 1389 se Srbsko postupně dostávalo pod nadvládu Osmanské říše.

Nezávislost

Po řadě povstání Srbsko v roce 1878 získalo samostatnost (Bělehrad1867). V roce 1912 se Srbsko zúčastnilo první balkánské války spolu s Černou Horou, Bulharskem a Řeckem. Srbská 1. armáda pod vedením prince Alexandra zvítězila nad tureckou armádou v bitvě u Kumanova, a Srbsko dosáhlo rozšíření svého území o většinu Kosova a část Makedonie. V roce 1914 byl v Sarajevu srbskými nacionalisty proveden atentát na Františka Ferdinanda d'Este a po vypršení ultimáta 28. července vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Za války bylo území obsazeno a srbská část Makedonie byla připojena k Bulharsku.


Jugoslávie

Po skončení první světové války se Srbsko stalo součástí Království SHS. Za Druhé světové války byla Jugoslávie poražena v roce 1941 a Srbsko bylo okupováno. Na okupovaném území vznikl odboj který vedl Draža Mihajlovič, později se stal ministrem obrany v exilové vládě v Londýně. Konkurentem četniku byl komunistický odboj jehož vůdcem byl Josip Broz Tito.

Rozpad Jugoslávie

Po pádu komunismu se rozhořela občanská válka v Jugoslávii, během které se postupně odtrhlo Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie i Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora zůstaly ve společné federaci pod názvem Svazová republika Jugoslávie, jejímž představitelem byl Slobodan Milošević. Organizace spojených národů neuznala stát jako nástupnický po Jugoslávii, schválila ale tuto federaci. V roce 2002 se federální parlament rozhodl pro změnu názvu a udělení větší pravomoci oběma republikám. Tak byl název státu změněn na Státní společenství Srbsko a Černá Hora. Černá Hora však stále cítila potřebu se zcela osamostatnit, a tak tento již víceméně samostatný stát, který se Srbskem měl již jen společnou obranou politiku, uspořádal 21. května 2006 referendum o nezávislosti, ve kterém zvítězili zastánci nezávislosti a tak 3. června vyhlásila nezávislost. Srbsko následně vyhlásilo svou nezávislost 5. června 2006.
Nyní probíhá transformace země pod vedením demokratických stran, avšak velice pomalu. Krize v Srbsku pokračuje nadále, především kvůli sporům o budoucí statut Kosova.

Geografie

Mapa Srbska s vyznačenými autonomními oblastmi Vojvodinou (žlutě) a Kosovem (červeně), a tzv. Centrálním Srbskem (zeleně) Mapa Srbska s vyznačenými autonomními oblastmi Vojvodinou (žlutě) a Kosovem (červeně), a tzv. Centrálním Srbskem (zeleně)
Na severu Srbsko hraničí s Maďarskem (151 km), na západě s Chorvatskem (241 km), Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, na jihu s Albánií a Makedonií (221 km), na východě s Bulharskem (318 km) a Rumunskem (476 km). Na severu se nachází Panonská nížina, dále na jih se terén mění na hornatý, nejvyšší bod je Đaravica (2 656 m) v Kosovu. Skrz Srbsko také protéká Dunaj, nejdelší řeka v zemi, v Bělehradě se do něj vlévá Sáva. Dalším významným vodním tokem je Morava.
Administrativně se Srbsko skládá z tzv. Centrálního Srbska, historického území Vojvodiny a Kosova. V dobách SFRJ, do roku 1989, byla Vojvodina spolu s Kosovem srbskou autonomní oblastí s velice širokou autonomii, pak však tato autonomie byla omezena. Nyní je Vojvodina i nadále autonomní oblastí, ale Kosovo (v roce 1989 byl vrácen dřívější oficiální název Kosovo a Metohija) je zvláštní oblast pod mezinárodní správou garantovanou OSN, která je vyňata z dosahu srbské správy. Srbsko ji však nadále považuje za své území.
Historicky se Srbsko skládá z řady historických oblastí, především (bývalého regionu Rakousko-Uherská) Vojvodiny, která se skládá s oblasti Bačka, Banát a Srem, a 'tradicionálního' Srbska, které zahrnuje regiony: Šumadija, Mačva, Stig, Negotinska krajina, Brankovina, Novopazarski Sandžak nebo Raška, Metochie, Kosovo…

Doprava

Železniční

Železniční síť v Srbsku je tvořena hlavními tahy, vedoucími do jednotlivých bývalých jugoslávských republik. Na severu, ve Vojvodině, je síť velmi hustá s množstvím tratí vedoucích do Rumunska, Chorvatska a Maďarska. Oproti např. Bosně a Hercegovině je stav a hustota sítě v celé zemi mnohem lepší.

Silniční

Celým Srbskem prochází dálnice Subotica - Bělehrad - Niš, s napojeními i do sousedních zemí. U sítě silniční se se směrem na jih situace zhoršuje. Bělehrad je, stejně jako v případě železniční dopravy, i v dopravě automobilové hlavním dopravním uzlem v zemi.
Silniční síť je (mimo několik hlavních tahů) ve velice neutěšeném technickém stavu. Řadí se tak po Albánii na druhé nejhorší místo v Evropě.

Maximální povolené rychlosti

  • v obci: 60 km/h
  • mimo obec: 80 km/h
  • dálnice: 120 km/h