3. místo na Poháru Sokolů 2008

27. září 2008 v 18:37 | NG Gonz |  Turnaje

Jelimanské snění

Velký a přetěžký úkol měl před sebou srdcařský mančaft Jelimanů. Obhájit titul na dalším ročníku Poháru Sokolů. To co se čekalo se také potvrdilo. Lehký vývar z minulého roku, nahradila špička amatérských fotbalistů. V některých týmech se dokonce spekulovalo o překročení pravidel, to však už nikdo nepotvrdí. Spřátelené týmy Jelimani, Srbská, Olaští Romové a Velká neznámá se tak pustili do bojů v zákl. skupině.

S jistotou do osmifinále

Do skupiny D jsme dostali neznámý tým Predators a klub Brno 1913, se kterým jsme měli tu čest v semifinále minulého ročníku. Tehdy jsme ho však s přehledem deklasovali 4:0 a tak jsme do zápolení v zákl. skupinách kráčeli s čistou hlavou. Mikuláš Nozar na poslední chvíli onemocněl, a tak jsme nastupovali s jedním hráčem na střídání. V tomto utkání jsme soupeře k ničemu výraznému nepustili, a po dvou rychlých brankách jsme dokontrolovali skóre až do závěrečného hvizdu. V zápase druhém Brno 1913 kladlo očekáváný odpor a vítězství 1:0 se povedlo zhatit až mě, když jsem si chráničem srazil míč do brány.

O klec

V osmifinále jsme přivítali do týmu Pikyho, který měl nahradit Mikuláše Nozara. Nahradil ho víc než dobře, a mohl hrát jak v útoku tak v obraně. To se ukázalo v měření sil s partou bělochů - Olašskými Romy. Přiznám se, že už v tomto zápase jsem měl obrovské problémy s fyzičkou. Doporučuji nikdy nekombinovat "vrcholové" sportovní výkony s užíváním antibiotik, vaše srdce potom jede snad na trojnásobný výkon. Sympatické Olachy jsme sice porazili 2:1, měli jsme však namále, tým který snad nemá pud sebezáchovy a jede od zápasu k zápasu se nevzdával, a v posledních minutách nám to v obraně pěkně hořelo. Dvoubrankové vedení jsme však už nepustili, a nechali si dát pouze kontaktní gól, proto jsme se mohli těšit na náš jediný zápas v oblíbené "kleci".

Útoční Vídeňáci selhali až při penaltách

Tým tvořen dvěma šplímachry ze Sparty Brno, a třemi doplňujícími defenzivními pilíři na kleci stejně jako Jelimani profitoval, hra měla spád a přelévala se ze strany na stranu. Vídeňka doplatila na slabou obranu, nicméně nutno podotknout, že nedala kůži lacino. Skóre otevřel nekompromisní ranou k tyči svým prvním zářezem Gonz, Vídeňce se však podařilo vyrovnat. Do druhého poločasu jsme nastupovali s jasným cílem, strhnout vítězství na svou stranu, a nedosputit penaltovou loterii. Z rychlého fotbalu se nakonec vyvinul výhoz Pavla Merty na Tonyho Beránka, který míč ťuknul za záda Vídeňáka. Poté však Pavel Merta ukázal, proč má v Jelimanech výsadní postavení a dvakrát vymazal v gólovce Surynka. Poté se však jeho spoluhráč z bezprostřední blízkosti nemýlil a zápas tak dospěl k penaltám. Tři série měly rozhodnout o prvním semifinalistovi. Poprvé si vzal míč Gonz a před očima se mu míhaly jasné obrázky. Penaltová blamáž dva roky zpátky proti Bigy Teamu, která Jelimany stála možná i prvenství. Právě proto však Gonz chtěl tuto neplechu odčinit, a se smrtí v očích skoroval.
Pavel Merta další penaltu ještě nechytil, tůdíž se tíha okamžiku přesunula na Kubu Hediju. Ten si vybral stejné místo jako Gonz, a i když se mu kolena klepaly, uspěl. Poté se smrt v očích promítla také Pavlovi, a výběr strany se vyplatil. Tvrdou ránu od rakušáka zkrotil v koši, a Tony Beránek tak měl jasno - rozhodnout. Přišel, postavil míč, a ledabyle ho poslal k pravé tyči a tak se Jelimani po těžkém boji mohli radovat z postupu.

Slachova odveta

Slavoj Bigy, potažmo Bigy team pak testoval naše schopnosti v semifinále. Po všech směrech vyrovnané střetnutí spělo k remíze, v prvním poločase se toho totiž moc nestalo. Až na začátku druhého se za obranu dostal Beránek, gólmana však nepřelstil. O minutu později se do úniku dostal Slach a u míče byl dříve než Merta, zakončení pak už bylo jen stvrzením vedení Slavoje 1:0. V té chvíli nám zbývalo zhruba 5 minut do vyrovnání. Mertův centr hlavou Gonz umístil pouze do boční sitě, a v závěrečném tlaku jsme stříleli spíše zbůhdarma. Do finále tak postoupil slavoj.

Bronzová exhibice

V souboji o poslední kovy které na nás zbyly, se nám postavili spřátelený tým "Velká neznámá". Ta se do boje o medaile dostala poměrně náhodou, úspěch jsme jim však přáli, a někdy je těžké se poprat i s lehkým losem. V zápase šlo sice o bronz, Velká neznámá se však už předem smířila s našimi kvalitami, a nechali nás dělat co se nám zlíbilo, takže se z baga před jejich bránou nakonec urodilo snad osmibrankové vítězství, které korigovali dvěma brankami po Mertových výletech na hrot.

Slovo Jelimana

Comeback BigyTeamu se nakonec nekonal, Slavoj podlehl po penaltách týmu Simply Clever. K našemu výkonu můžu říct, že jsme odehráli dobrý turnaj, na to že jsme se zase rok neviděli, možná nám trošku uškodily změny v sestavě, v půlce turnaje musel odejít Honza Hedija, zase však byl Tony Beránek velká posila stejně jako Piky. Ukázalo se, že nám nevyhovuje pomalé tempo a velké hřiště kde hra neodsýpá tak jako v kleci. Já osobně nesnáším futsalový míč, protože se s ním nedá pořádně vystřelit, ale nerad bych se vymlouval na podobné okolnosti. Gratuluji vítězům a snad na kopci potkáme i příští rok. S pozdravem Gonz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gonz Gonz | 27. září 2008 v 18:54 | Reagovat

psal jsem to v rychlosti a v depce z třetího fleku, tak se nezlobte za opakovaný "poté" a ostatní stylystický chyby.

2 Ballack Ballack | 27. září 2008 v 20:04 | Reagovat

Zlobíme se!

3 Gonz Gonz | 27. září 2008 v 20:08 | Reagovat

To je všechno co můžete

4 Gonz Gonz | 28. září 2008 v 18:17 | Reagovat

Fotky na paradajkách :-)

5 Gonz Gonz | 22. března 2010 v 23:15 | Reagovat

trapas :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama