Pohár Sokolů 2009

5. října 2009 v 21:40 | NG Gonz
PS 2009, a jeho jubilejní X. ročník letos proběhl ve velkém stylu, alespoň pro harcovníky z Jelimanů. Události dní včerejších bych nerad rozebíral, jen si dovolím vyzvracet pár slovních spojení, které je charakterizovalo. Za pět minut Nozar, stovka telefonních hovorů, jointerští outsideři atp.

Přestupový trh se letos uzavřel až v samotný den turnaje přesně v 11 hodin. I proto se hemžilo spekulacemi, kdo letos nakonec v kádru favoritů objeví. O překvapení nebylo nouze a v 11 hodin dopoledne jsme tudíž mohli ohlásit následující sestavu: Štrof - Mareček, Raputa - Beránek, Badri, Nečas, Nozar. Sestava sice velice silná co se týče ofenzivní činnosti, nicméně slabá v defenzivě. Hned první dva zápasy měly prověřit naše skutečné kvality a paradoxně již v základní skupině jsme se potkali s nejsilnějšími týmy na turnaji. Dvacet minut po uzavření transfer marketu jsme tak nastupovali do prvního zápasu s FC Ovar, bývalými hráči Bookmakers a částí týmu FK Serpens, účastníkem II. ligy BSMK z minulého roku.

Na velkém hřišti jsme se ze začátku trápili, neuvážené výpady do útoku Ovar trestal rychlými protiútoky, které jednou zlikvidoval Štrof, podruhé nás zachránila tyč. Kvalita týmu nás vzhledem k třetímu účastníku skupiny překvapila, znamenalo to totiž, že se nacházíme v opravdu silné trojici. Důležitým faktorem hry byla obuv, na písečné umělé trávě jsme na rozdíl od soupeře klouzali jako na ledě a v osobních soubojích tak samozřejmě tratili. Poločas skončil 0:0. Věděli jsme, že k jistotě postupu musíme Ovar porazit, tato myšlenka nás ale o samotný postup málem připravila. Štrof si vybral dvě slabé chvilky, kdy ve snaze rozhodnout vyběhl z branky, a dvakrát jsme inkasovali, což 6 minut před koncem druhého poločasu znamenalo takřka vyřazení. Všechno jsme tak vsadili na útok a hnali se za vyrovnáním. Hra vabank přinášela ovoce, ale v zakončení nám chybělo štěstí - Beránek dvakrát rozezvučel tyč. Nozar pak vystřídal Badriho a začaly se dít věci. Špatně obutý Nozar nevěřícně sledoval, jak třiadvacetiletý Súdánec zasekával drobné špuntíky do umělého povrchu a ťuká si s Beránkem a Nečasem. Po další tyčce konečně patou snížil na 1:2 - do konce tehdy zbývalo 120 vteřin. FC Ovar v následné rozehrávce nepochopitelně vyrazil do útoku, takže nám dal zcela poslední šanci získat míč a pokusit se o poslední útok. Míče se ujal Mareček a středem hřiště se hnal na bránu. Ze tří možností nahrát doleva, nahrát doprava, nebo jít sám zvolil možnost poslední a nekompromisní ranou bodlem k tyči nám zařídil nesmírně důležitý bod.

Vzhledem k výsledku vzájemného střetnutí našich soupeřů 2:2 byly karty jasně rozdány. Museli jsme uhrát minimálně remízu a to vyšší než 2:2 k jistotě postupu. Zápas jsme měli odehrát v kleci s týmem FC Pilsner Urquell. Pravděpodobně náš nejlepší výkon na turnaji jsme započali už v první polovině utkání, kdy jsme precizním obranným čtvercem soupeře k ničemu nepustili, naopak - chytrá hra a úspěšnost osobních soubojů nakonec vyústila ve vedení 1:0, kdy se krásně k tyči trefil Mareček. Soupeř to měl pak nesmírně těžké, dostal se pouze do jedné vyložené šance, kterou však neproměnil a po pojistce znovu od Marečka, který si v tomto utkání otevřel nevídaný střelecký účet, jsme mohli slavit zasloužený postup.

V osmifinále nás čekal starý známý židenický tým Slepička. Stejně jako v prvním zápase jsme museli dotahovat, tentokrát jsme soupeře však opravdu drtili a vyrovnání na sebe nedalo dlouho čekat. Beránek udělal z jednoduchého zakončení skutečnou kovbojku, míč však po neskutečně dlouhotrvající trajektorii nakonec v síti přece jen skončil. Potřebný klid pak do našich řad přivedl znovu Mareček, který jak jinak než bodlem upravil skóre na konečných 2:1.

I když jsme měli na víc, naše pouť skončila již ve čtvrtfinále, kde na nás čekali staří známí Olasští Romové. V celém zápase jsme si nepochopitelně nedokázali vytvořit brankovou příležitost, zbytečně jsme hráli sami na sebe a po hrubých chybách v obraně pramenící z nedůrazu jsme dvakrát inkasovali. Dvě minuty před koncem jsme sice soupeře stále tlačili, vzhledem k nulovému ohrožení Sychry v bráně Romů nám však bylo jasné, že se kambek z prvního zápasu ve skupině opakovat nebude. Bohužel. Turnaj jsme si prohráli sami, i tak bych ale rád poděkoval všem hráčům, kteří až do čtvrtfinále podávali velice dobrý výkon, a díky problémům, které jsme měli v sestavě den před utkáním, můžu považovat i sedmé místo za úspěch.
No a vzhledem k tomu, že jsem se po poháru rozhodl, že Jelimany definitivně rozpustím, číním tak teď a rád bych zde vyčetl všechna jména, která se kdy na chodu tohoto klubu podílela. Pokud na někoho zapomenu, není to rozhodně tím, že by jeho jméno mělo být zapomenuto, či proto, že mi dluží love, ale proto, že už mi táhne na třicet J a pociťuji záchvěvy senility. Všem níže uvedeným hráčům tímto děkuji za podíl na pětileté histoii klubu. Stálo to za to, draci.

Jelimani (Pohár Sokolů):
Prokop Slezák, Hynek Gaja, Adam Grůza, Jan Hedija, Jakub Hedija, Pavel Merta, Tony Beránek, Tomáš Raputa, Mikuláš Nozar, Osman Badri, Roman Štrof, David Mareček, Jan Atexinger, Pepa Grůza, Jan Václavíček, Mirek Filo

Jelimani (zbytkáč)
David Jašinský, Radek Knee, Lukáš Zralý, Lukáš Moravec, Šimon Papoušek, Daniel Svoboda
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama