Říjen 2010

Pohár Sokolů 2010

9. října 2010 v 20:15 | NG Gonz |  Turnaje
Pohár Sokolů 2010

Jakkoli se i letos PSko vyvíjelo podle zaběhaného mustru (zalepování soupisky v posledních hodinách před začátkem), tentokrát jsem fakt věřil, že nás v cestě za titulem nezastaví ani fotbaloví bozi.

Do kádru Jelimanů (letos The Crescendolls) se letos za velkých fanfár a ovací vrátil světoběžník Pavel Merta, člověk, jenž před pěti lety stál u zrodu tohoto superultra monstrózního mančaftu, který za šimpanzích dob potrápil i samotné Karly.

David Mareček byl po loňském výborném výkonu základním kamenem naší soupisky. S dalšími fleky už to bylo ošemetnější. Magnetická tabule napověděla, že potřebujeme jednoho ofenzivního "dina", který se nebojí jít do každého souboje po hlavě, proto jsme sáhnuli po Marku Zelenkovi.
Věková hranice 100 let je rok od roku čím dál nemilosrdnější, museli jsme tedy skautovat v Evropě a blízkém okolí, a hledat někoho, komu je max. 18 let, umí nahrát (nebo, jak se ukázalo, zakončit) a zároveň nikde nemá registračku. Úspěšným skautem se nakonec stal David Mareček s tipem na Jirku Březinu, osmnáctiletého mladíka z BiGy.

Jedinou zahraniční akvizicí se po blamáži s brazilským Gutim měl stát Osman Badri, nejlepší hráč minulého ročníku, zranění ho však na poslední chvíli vyřadilo ze hry. Zavděk jeho místem tak vzal David Jašinský, temperamentní stoper původem z Troubska, dlouholetý kapitán Srbské FC, řadový hráč Šlapanic, a vůbec - neskutečný harcovník, jehož někdy až příliš přímé vystupování bylo často nutno krotit (rozuměj - nejde pro pi*u daleko).

Pro mne už to byl šestý ročník a ať už jsme náš potenciál naplnili jakkoli, musím říct, že jsem se bavil skvěle, jak na hřišti tak mimo něj a nalijme si čistého kofeinu - jen o prvním místu tenhle turnaj není.

Základní skupina F nás tentokrát s týmy 120% Alkoholici a FC Maturanti neprověřila tolik co rok minulý, což je o to větší paradox, když právě Maturanti nakonec slízli všechnu smetanu a dokráčeli si pro titul.

S vědomím nepodcenit svoji skupinu, už jsme však propočítávali rovnice postupových matematik a grupa na kterou jsme měli v osmifinále narazit v nás vzbuzovala mnohem větší respekt. Stingers - bronz z minulého ročníku a Olašští romové - na těch jsme si o zpátky ve čtvrtfinále vylámali zuby.

To ale byla budoucnost, pro to, abysme se jí mohli zabývat bylo v prvním zápase nutné porazit Maturanty. Tým dirigoval futsalový Dominik Kotala, a na náš rychlý první gól odpověděli maturanti ve velkém stylu téměř okamžitě. Brankou Davida Marečka se nám ale podařilo urvat tři body a hned se nám v tabulce dýchalo lépe. Kopií tohoto zápasu se stal i náš druhý, totiž utkání s Alkoholiky. Ti stejně jako jejich předchůdci odpověděli okamžitě, další branka Marečka a premiérový zářez Zelenky znamenal však postup z prvního místa.

Olašští romové šli z místa prvního, proto na nás čekali Stingers - stříbrný účastník minulého ročníku. V tomto špile jsme soupeři nic nedovolili, brzký gól z ostrého úhlu z kopačky Davida Marečka nám dodal potřebný klid a jak to bylo dál? To si nepamatuju, můžete se svěřit v komentářích :)

Moje paměť totiž byla zcela zastřena událostmi věcí příštích… Ale to až po drobném intermezzu.
Vítězství v osmifinále bylo zakončeno podaným protestem na náš tým, hráčům Stingers se nezdálo, že bysme měli na soupisce jen dva hráče hrající závodně. Od nás rozhodně žádná křeč - každý tým má právo protest podat a ve vší skromnosti - při pohledu na náš tým z perspektivy nás neznalého diváka, bych měl podobný pocit jako Stingers.

Budu zde reflektovat to co jsem řekl jak Pavlu Vaňkovi, tak celému týmu Stingers - nebavilo by mě přijet na podobný turnaj (kde jsou dány ty a ty pravidla) dovést si tam kluky z Tanga, či malé kopané, kterou jsem hrával, a nasázet všem pětky. A tu možnost bych měl. S tím, že tenhle turnaj hraju už od 15ti let, a každej rok se na něj s Mertou těšíme, jsem si k němu vybudoval určitej vztah a férový lidi lidi okolo něj bych se nikdy nesnažil podvést, jakkoli mám s tím nacpat do soupisky hryschopné a pravidlům vyhovující hráče každoročně problém... Výhra výše zmíněného typu by mě navíc vůbec netěšila. Kór (dobrý slovo, co?) zápas jako pozdější čtvrtfinále stojí si prožít jako pravidly ošetřený…

Fotbal z jiného světa. Zní to hrozně, ale tak jak jsme zahráli proti obhájcům titulu Horácům, bysme mohli čelit týmům z divize. Všichni předvedli výkon… Těžko hledat superlativy. Po skvěle sehraném autu se před gólmana dostal Zelenka, a chladnokrevně mu poslal míč mezi nohama, že by se za to nestyděl ani Van Nistelrooy… Ve výborně sehraném poločase jsme soupeře pustili k Mertovi všehovšudy jednou. A pak se to teprve rozjelo. Devátenáctiletí zajíci nestíhali točit hlavy, co se to kolem nich vlastně děje.

Narovinu. Od Jirky Březiny jsem toho moc nečekal, ale to co předvedl v druhém poločase proti Stingers bylo jedním slovem úchvatné. Pohled na útočníka, který byl na naší soupisce spíš černým koněm než rozeným špílmachrem, jak stojí na konci překrásných akcí a s grácií Edina Džeka je ještě proměňuje bylo skoro na zamáčknutí slzy.

Centrovaný míč za obranu si neskutečným dotekem Boha ve vzduchu pravou nohou našteloval, a ještě před dopadnutím ho napral do sítě. A to z jeho arzenálu nebylo všechno. Po rychle rozehraném Nečasově autu směřujícím do pokutového území se do těchto mist vřítil jako Pipo Inzaghi v dobách své největší slávy a s nevěřícím výrazem ve tváři zabodl meč do srdce Horáců. Nebo do srdce? Spíš do mysli.

Takové špily Vám v mysli zůstanou pět deset let. Horácům pak regulérně ruply nervy, po tvrdých zákrocích se poroučeli napřed z hřiště první dva z nich a pak všichni Horáci, zřejmě na protest proti tomu, že jsme je tak strašně koupali. Stihli při tom ještě počastovat sudího vulgarismy, načež si je na paškál vzal Pavel Vaněk a dal jim svým proslovem co proto. Plantážnící.

Ale to bylo z naší režie vše. V semifinále na nás čekal tým KFC, okořeněný o Kubíčka - gólmana futsalového Tanga. Nechci tu mluvit o individuálních chybách, každý z nás nějakou ztropil, ale je pravda, že jak nám mezi šestnácti a osmi týmy vycházelo všechno, v semi nám nevyšlo vůbec nic. Špatně sehrané powerplay KFC trestalo a ani Nečasův gól naděje nic neznamenal, neboť si stejný hráč o chvíli později nepohlídal toho koho hlídat měl a Pavel to ještě okořenil vlastňákem.
Frustraci z prohraného semifinále umocnil boj o třetí místo, kdy jsme sice rychle vedli, ale další zkraty nás stály medaili. Asi únava. Minimálně z mé strany.

Doufám, že mluvím za všechny, když řeknu, že jsme si zahráli skvěle, a absence nějaké medaile na tom nic nemění.

A nebyl bych to já, starej vychloubač, kdybych sem s KAPSLOKEM NENAPSAL, ŽE JSEM SE ZMOCNIL CENY FAIR PLAY!!!
(a jak jsem se už zmínil na FB, myslím, že by to měl být vrchol kariéry každého fotbalisty :))

Snad za rok...