Říjen 2011

Pohár Sokolů 2011

8. října 2011 v 23:00 | Gonz |  Turnaje


Tak jako vždy i letos měl Pohár Sokolů své klasické přísady, které jeho chuť dělají každoročně tak pikantní. Kardiační šoky, změny v soupisce na poslední chvíli nebo třeba hráči nahecovaní jako na finále MS.


Původní sestava, krystalizovaná už cca měsíc před turnajem čítala známé firmy jako například Nečase, Marečka nebo pražáka Mertu, tým byl dále doplněn fungl novým golmanem, brňákem Pražákem, který sice chytal naposled školní ligu, ale Nečas si ho vyhlídl a sázel na něj velké poty. Původně měl na turnaji nastoupit i Jan Fazor a jeho kamarád Ladislav Vašek. Honza si ale přivodil zranění, a Ladislav kvůli rodinným problémům skrečoval až den před turnajem, což nám jaksepatří znovu zavařilo plány. Naštěstí měl dlouhé prsty jak Merta, tak Nečas. Prvně jmenovaný sehnal Pepu Karáska, bývalého hráče Jundrova, tvrdého univerzála s dobrým zakončením, a Nečas se tak jako minulý rok na poslední chvíli rozhodl povolat neskutečného amatéra, který by si mohl se svým brankostrojem otevřít živnost. Tak jako minulý rok měl právě Březina do běhu turnaje promluvit silným hlasem, o tom ale až později.


Do sychravého rána nám los přisoudil tříčlennou skupinu se dvoumi postupujícími. Prvního soupeře důvěrně známe už skoro 4 roky, Olašští romové, se Honzou Müllnerem, Honzou Kiliánem a Tadeášem Palou. Vyztužení i o jednu nekompromisní fotbalistku a další neznámé tváře. Druhý mančaft tzv. Bobani, byli nějací jelimani z Bigy, na soupisce měli rozpětí ročníků 1972 až 2006, takže jsme přesně netušili, co od takového hurá spolku můžeme očekávat.

Základní skupina byla tak akorát na to, abychom se jaksepatří rozehráli. Na velkém hřišti jsme se pěkně proběhli, dařilo se nám, a oba celky smetli 4:0 respektive 5:0. Soupeře jsme k ničemu nepustili a Pražák si v bráně párkrát mohl i přečíst noviny. V prvním špile se postupně trefil Nečas, Karásek (2) i Mareček (2), a v špíle druhém se Březina neskutečně vyznamenal a nasázel hattrick.


To pravé ořechové ale mělo přijít až v KLECI! Hřiště, které se nepodobá žádnému jinému na světě je malé, rychlé, tvrdé, a nejeden věhlasný mančaft už si v něm vylámal zuby. V kleci jsme měli sehrát jak osmifinále tak následně i čtvrtfinále, dva klíčové zápasy turnaje.


Tím prvním bylo klání s Litrpůlem. Tým, který jsme sledovali na velkém hřišti nevyvolával příliš velký respekt, a tak jsme byli myšlenkami už v čtvrtfinále, s týmem Čumprlíci, tehdy pro nás ještě největšími aspiranty na titul. Zápas s Literpůlem ale ukázal, jak strašně je klec nevyzpytatelná. Mladíci nás seriózně potrápili, několikrát vystřelili na bránu a klid do našich řad přinesl až Merta, který dostal od Březiny pas přímo před brankáře a ten s ledovým klidem počkal na pohyb brankáře a zcela chladnokrevně ho přehodil.


Litrpůl zlobil, tlačil ale do zakončení se dostal pouze dvakrát. Poprvé v prvním poločase vykryl Pražák střelu půllitru nohama, nepovedený odkop Merty mu naštěstí přistál na tváři a tak jsme se radovali z postupu.


Čumprlíkům jsme se nakonec vyhnuli, ale soupeř kterého jsme do klece dostali byl nakonec možná ještě větší překážkou než samotní Čumprlíci. Tým Got2b hrál 5+1, takže jsme se museli popasovat s prakticky celočasovou powerplay. I když jsme tento tým přehrávali, a dali první gól ze standartní situace, kdy po nepovedené střele od Nečase po přihrávce Merty se dostal k míči Karásek a ranou pod víko otevřel skóre. I když se Got2b vlastně k Pražákovi vůbec nedostali, vyrování jim daroval Mareček, který nastřelil protihráče a Pražák neměl šanci reagovat.


A to byl teprve začátek. Tři minuty před koncem si Březina nepohlídal nabíhajícího hráče při rohovém kopu a ten podruhé potrestal naši nepozornost. Někdy v zápase uděláte deset chyb a nejste za ně potrestáni, v kleci se však trestá všechno každým. Tři minuty před koncem se naše naděje okamžite propadly na bod mrazu… Nečas okamžitě odvolal Pražáka, Merta se postavil na posledního a mohla začít nesecvičená, riskantní power play, naše poslední naděje na postup. Začali jsme si míč dokolečka nahrávat ale několikrát jsme o něj přišli a Got2b poprvé v zápase naši chybu nepotrestali. Nemusím připomínat že 2,5 minuty před koncem by se horizont s medailí rozplynul. Po nastřeleném břevně, kdy se ještě po následné dorážce Merta pěkně proletěl, jsme chvíli tlačili, Karásek z rohu načepoval vysoký míč, který Nečas sice přesnou ale už méně razantní ranou tlačil k levé tyči, gólman got2b ale vytáhl z repertoaŕu životní zákrok. Když jsme se naposledy ujali míče, Mareček z autu rozehrál na Mertu, ten vzal zodpovědnost na sebe, prošel středem skrz dva hráče a posunul na Nečase, který přihrál před úplně prázdnou bránu Březinovi. Ten, vědom si tíhy okamžiku, z jednoduché situace udělal nevídané drama. Nejprve míč pohladil pravačkou aby načež s neuvěřitelnou grácií nechal narazit míč do své stojné nohy a ten se jako ve zpomaleném filmu došoural za brankovou čáru. 2:2!

Okamžitý hvizd rozhodčího ukončil normální hrací dobu, a počáteční euforii z vyrovnání v posledních vteřínách vystřidalo uvědomění si, že před námi jsou nervydrásající pokutové kopy.


Již předem domluvenou výměnu uskutečnil Merta, který si na penalty místo Pražáka stoupnul do brány. První penaltu got2b proměnili, následně se nemýlil ani Nečas. Pak se skvělým zákrokem blýskl Merta, ale neproměnil ani Karásek a stav před poslední sérií tak byl 1:1. Napoprvé proměněnou penaltu neuznal rozhodčí, neboť si hráč got2b nepočkal na hvizd a ať už to byl znovu skvělý Merta nebo pošramocená psychika střelce z událostí věcí minulých, Merta střelu kryl. Rozhodující penaltu si postavil Merta, ale v tváří v tvář male brance přepustil post Marečkovi, který sice vystresován, ales přehledem proměnil.


V semifinále jako by nám byl los odměnou z peripetie z předchozích zápasů, a tak jsme mohli lehce zfouknout třináctileté kluky, kteří kdovíjak prošli pavoukem až do brambor.


Naši nemesis - Čumprlíky, jsme tak potkali až ve finále. Velké hřiště nám od začátku turnaje svědčilo, ale nejednou už jsme na něm v dřívějších ročnících shořeli jak papírek. Hned na začátku prvního poločasu se do úniku dostal Mareček, který v tomto zápase na hřišti neměl konkurenci. Nejprve vyzval nabíhajícího Nečase, který mu nalil před prázdnou bránu a Mareček bez problemů skóroval. Ukázalo se jak důležitý bývá ve finále první gól a Čumprlíci se z něho úplně položili. Nejprve neuhlídali zcela volného Marečka, kterého dlouhým pasem našel Merta, a ten si vyměnil pozici s Nečasem, který znovu zakončoval do prázdné. Následující powerplay čumprdlíci vůbec nezvládli, nedostali se ani k přímému ohrožení Pražmena. Ani v druhém poločase se k ničemu vážnějšímu nedostali a když dal Mareček gól z půlky do prázdné, bylo jasné, že titul už nám nikdo nevezme. I tak jsme se snažili nic nepodcenit a tak se take stalo. V turnaji jsme zvítězili po čtyřech letech, a cesta pohárem nebyla vůbec jednoduchá, o to víc ale chutná vítězství. Tým prakticky neměl slabinu, každý hráč se svým dílem přičinil na triumfu a dvě obdržené branky za celý turnaj hovoří za vše. Snad zase za rok. Staré firmy už zítra začínají plánovat obhajobu titulu, která se v historii povedla jen Karlovi.