Pohár Sokolů 2012 - The Treble Beckons

6. října 2012 v 22:37 | Gonz |  Turnaje
"Kuci, já sem slyšel, že ti Veridis Quo obhajujou a nemaj ani stejný dresy!!!" - neznámý autor

Ještě jsme tady.

Bylo jasné, že pokud letos Veridis Quo neobhájí titul, se Sokolem se minimálně zakladatelé osmileté dynastie Jelimani/The Crescendolls/VQ, Nečas s Mertou rozloučí. I proto tito dva harcovníci hráli nejen o čest, nejen o Pohár Sokolů, ale i o své prodloužení svých amatérských kariér.

Kauf č. 1: Václav Tymočko

Již nepřekvapující problémy se soupiskou den před turnajem vykrystalizovaly, že kromě Pepy Grůzy budeme muset angažovat pod 15 let ještě jednoho ofenzivního DINA. Vybrat kvalitního fotbalistu pod patnáct járů a bez registrace je úkol, se kterým by měl problémy i The Special One. Vašek byl záplata především pro základní skupiny. Pan Grůza totiž plnil povinnosti z velkého fotbalu, a mohli jsme s ním počítat až pro vyřazovací část.

Do tříčlenné skupiny jsme vyfasovali Zbýšov a Simply Clever. Simply Clever už byli přestárlí mladíčci a na hřiště tak mohli vyslat pouze tři své zástupce a gólmana, což jejich akcie výrazně snížilo. Bývalí vítězové PS 2008 nám ale nedali nic zadarmo, svou pseudopowerplay dotáhli dokonce do výsledku 2:1. I v utkání se Zbýšovem jsme byli od začátku lepším týmem, góly ale začaly padat až ve druhém poločase a s výsledkem 3:1 jsme znovu kráčeli k branám osmifinále.

Sexy 16

Bitva o postup mezi nejlepších osm týmů turnaje byla spíš bitvou udělat dojem na naše okolí a nenaložit holkám, na které jsme narazili ostudnou nálož a zároveň nezařídit blamáž. Zvládli jsme to tak napůl, slečny už do kontaktu očividně s míčem přišly a dokonce se jim podařilo vstřelit branku. Z uvolněného mače jsme si tak odnesli další výhru 3:1.

Nástrahy klece

Jak se však počet účastníků zužoval, čekaly na nás stále lepší a lepší týmy. Tým Sponge Bob už měl v kádru pouze jednu dívku, několikrát nám ale pořádně zatopil a na vedoucí branku jsme se pořádně načekali. Povedlo se to až naší nové akvizici Pepovi Grůzovi, který jak čas ukázal, se teprve zastřeloval.

Kauf č. 2: Pepa Grůza

Už před semifinále jsme věděli, že pro obhajobu titulu se budeme muset vzdát nějakého hraní na krásu a přehrávání soupeře. Nejen proto, že v kleci na nás čekal tým, který byl minimálně v počtu v jakém hrál lepším celkem. I tam se ale projevilo, že vítězem není ten, kdo je individuálně lepší, ale ten kdo je lepší týmově. Proti DUHÁM jsme předvedli asi nejlepší kolektivní výkon na Sokolech, těžko však říct, jestli jsme oplývali fantastickou produktivitou, či jsme jen měli kopec štěstí. Statistika za semifinále i finále - 3 střely, 3 branky hovoří za vše. Proti DUHÁM jsme se na pokyn kapitána svědomitě posrali, zalezli a všechny míče směřovali na Pepu Grůzu. Jeho neskutečné přizvednutí hlavou na tyč si nešťastně srazil do sítě brankář a to byl teprve začátek. Náš nepřímý kop DUHY naprosto nezvládly a Nečas už měl před gólmanem dost jednoduchou práci. DUHY kousaly, v pěti to často kolem Oligarchy lítalo jako v Čečensku, ale pouze jeden gól po teči Nečase znamenal náš postup.

Kauf č. 3: Daniel "Oligarcha" Svoboda

Když mi Pražmen dva dny před turnajem napsal, že si vzal místo Sokolů směnu v práci, nezbývala mi jiná možnost, než sáhnout po flegmatickém čahounovi, kterému se říká všelijak, označme ho třeba Oli. Oli se v mládí rád natahoval doma na skřipec. Ovoce svých dětských zálib zhodnotil na letošních Sokolech, neboť na jeho opičích údech si vylámaly zuby leckteré mančafty. Oli během turnaje nebudil dojem člověka, který by se měl později stát hrdinou. Jeho velké chvíle ale přišly. A přišly v ten nejdůležitější moment.

Finále letošního Poháru Sokolů jsme tradičně hráli na velkém hřišti, poprvé jsme však stanuli tváří v tvář kvalitnějšímu celku. All Whites, jak se kluci z Ku-Klux klanu jmenovali, nás v prvním poločase nekompromisně zamčeli na vlastní polovině a Oli tahal z rukávu jeden gloriózní sejv za druhým. Ten největší si nachystal právě na konec prvního poločasu, kdy se Nečas nestihl vrátit z hráčem a po křižné přihrávce z kraje na něj zívala prázdná brána. Oligarchův pohotový beton však odvrátil nevyhnutelné.

V druhém poločase už se All Whites smířili s tím že se půjde do penalt, proti však byl Pepa Grůza. V dlouhém míči se mu podařilo přetlačit fyzicky vyspělejšího protihráče, a v úniku po pravé straně chladnokrevně zakončil.

Hráči v odbarvených dresech vsadili všechno na útok, a především před později vyhlášeným nejlepším hráčem turnaje nutno sklonit klobouk, protože nám zatápěl víc než globální oteplováky. Na bránu ale Bělásci vystřelili už pouze jednou a Oli jejich pokus zlikvidoval.

Obhájci Titulu

Veridis Quo tak obhájilo mistrovský titul. V tomto turnaji jsme ani jednou neprohrávali, což je o to paradoxnější neb jsme nejlepším celkem nebyli. Prodali jsme však osmileté zkušenosti a dokázali, že srdce a hlad po nesmrtelnosti je někdy silnější než kvalita.


Volání Treblu.

Karel pomalu upadá v zapomnění a nastupuje nová dynastie. Dynastie Veridis Quo. Pokud ale opravdu chceme, aby se na nás vzpomínalo jako na nejlepší tým historie tohoto turnaje, čeká nás ještě jeden krok. Zvítězit třikrát po sobě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama