Říjen 2013

Treble 2013

15. října 2013 v 2:39 | Gonz |  Turnaje
"Slyšíš ten hukot? To je volání treblu."


Veridis Quo se 5. října léta páně 2013 nesmazatelně zapsal do historie amatérského fotbalu. Tým složený z poslední generace pouličních fotbalistů si potřetí v řadě na krk navléká zlaté medaile a definitivně tak vymazává Karla Brno z historických tabulek. Od teď už se historie Poháru Sokolů bude dělit na "PŘED VERIDISEM/PO VERIDISU". Budou o nás vyprávět hologramy a lidé jezdící na elektrojednokolkách. Bude se říkat - ti kluci měli cíl. Ti kluci za tím šli. Ti kluci udělali něco, co nikdo před nimi a nikdo po nich. Bude se říkat - ti kluci byli čtyři vteřiny před vyřazením a vyhráli první titul. Bude se říkat - ti kluci hráli v kleci proti šesti a vyhráli druhej titul. A bude se říkat:

"TI KLUCI BYLI TAK NAMLSANÍ, ŽE UDĚLALI TREBLE A NIKDO JE NEZASTAVIL."

Ten pocit každej zná. V sobotu ráno Ti zazvoní budík, ale ty ho nezamáčkneš, posloucháš dál a i když tam Martin Maxa vyhrává to svoje "Ráno v ulicích", přijde Ti to jako nejlepší vál všech dob. A on je. Protože za ventilačkou už sedí pták. A není to vrabec. Není to holub. A není to ani krůta. Je to Sokol. A zve Tě na jeho legendami opředený Pohár. Pohár Sokolů.

Kde je ta pěna dní, kdy jsme v roce 2005 došli jako čerství středoškoláci do fungl nového areálu a když jsme se objevili v bráně, nikdo se ani neohlédl. O osm let se země při našem příchodu otřásá už na náměstí Míru. A když jsme letos prošli branami Poháru Sokolů, cítili jsme na sobě ten tlak:

"Ty vado. To sou voni!"
"Ale hovno..."
"Fakt vole, Veridis Quo, toho skina já znám, Vaněk mu říká nestor a legenda praví, že před každým turnajem snídá hřebíky."

"A kdo je tamto?"
"Ty vado - Karásek. Ten má tři starty na Sokolech a dva tituly, jeho děda prý hrával za Klabzubovu jedenáctku"

"A ten za ním?"
"Hovno! Mareček! Tak to sme seriózně v pejči, kámo. Ten má v noze zbíječku."

"Ten vopálenej je taky vod nich?"
"Grůza. Tak to se naplnily moje nejhorší noční můry, hochu. Minulej rok taji ten typan vystřelil třikrát na bránu a dal tři góly."

"Ještě dva tam jdou."
"Ty neznám, ale jestli hrajou za Veridis, tak asi ví, co a jak."

"Co budem dělat, Kolohnáte?"
"Jdem na beton, tohle nemá cenu."


V letošním roce se počet účastníků z organizačních důvodů smrskl na sedmnáct a projevilo se to i na herním systému. Tři skupiny po čtyřech, jedna po pěti a dva postupující z každé, to byla těžká matematika, na kterou zařvalo několik favoritů. Mimo jiné i např. Torzo klubu malé kopané Fanatics Brno, ze skupiny nepostoupil ani známý hráč MCV - Tomi Vu Khac. Skromnější počet účastníků se promítnul i na startovním poli, až na pár vyjímek startovaly na letošních Sokolech kluby hlavně z Biskupského Gymnázia. Za největší favority byli považování Bílí Skřítci, Ex Milvus a samozřejmě Veridis Quo.

Základní skupina nám přisoudila Jarošku, United States of Czechoslovakia a tým s názvem Legendární rozpárání (ať už tím mysleli cokoli). Snad poprvé v historii jsme hráli hned pár minut po zahájení turnaje a jako první se nám postavila právě Jaroška.

JAROŠKA

Jak se patří namlsaní jsme vlétli na hřiště a na soupeři bylo znát, že si je vědom, co za legendární mančaft proti němu stojí. Veridis Quo postupně začínal nabírat na obrátkách a jeho útočný kosočtverec s Nečasem na stoperu, Karáskem a Marečkem po stranách a Grůzou na hrotu budil respekt a svíral močový měchýř.

Nově obutý Nečas okamžitě nabádal své svěřence k ctění systému na úkor obrazu hry a Jarošce nezbývalo než se stáhnout do vlastního pokutového území a nestoudně bránit. To se jim dařilo celých sedm minut a hlavně - hráčům Veridisu se nedařilo seřídit mířidla. Mimo v první půli pálil jak Grůza s Marečkem, tak v jeho samotném závěru bodlem Nečas. Mareček měl navíc ještě před sebou po nahrávce Grůzy prázdnou bránu, bylo však zvykem, že Veridis se první zápasy dává hlavně do herní pohody a proto jsme na první branku čekali až do dějství druhého. Hned v jeho úvodu se totiž kličkou Nečas zbavil dotírajícího obránce, srovnal si míč proti palci a i když si brankář na míč sáhl, v následujících vteřinách už ho lovil ze sítě. Zbytek utkání už jsme dohráli svědomitě a navíc se po individuální akci prosadil i Grůza, brousící si zuby na nejlepšího střelce.

UNITED STATES OF CZECHOSLOVAKIA

Druhé utkání už bylo mnohem náročnější, Václav Tymočko si po loňském 1. místu v barvách Veridisu usmyslel vyhrát i letos se svým fungl novým týmem a jeho mančaft navíc mohl hrát 5+1, proti čemuž se na rozlehlém hřišti nikdy nehraje snadno. V úvodu jsme se hlavně díky tomuto faktu do příliš šancí nedostávali, až ve druhém dějství z bezprostřední blízkosti přestřelil Grůza. Svůj samostatný únik neproměnil ani Karásek a když Nečas bodlem z dálky napálil tyč, směřovalo vše k bezbrankové remíze. Až minutu před koncem Grůza rychle rozehrál autové vhazování, narazil si s Marečkem a následně spoluhráči nahrál do prázdné branky, i v tomto utkání jsme si tak připsali tři body.

LEGENDÁRNÍ ROZPÁRÁNÍ

Poslední utkání snad nestojí za zmínku. Soupeři zapomněli jednoho spoluhráče doma, a i když mohli hrát v šesti, nastoupili proti nám v počtu 4+1 a my už raději šetřili síly na závěrečné boje. I tak se nám podařilo nasázet šest branek a skóre si nahonil hlavně Pepa Grůza, který měl při zakončování obligátní smrt v očích.


Čtvrtfinále: COPYRIGHT

Tak jako minulý rok byl první vyřazovák v cestě za titulem procházkou růžovým sadem. První místo ve skupině nám zařídilo lehký los a mančaft Copyright, složený z malých lidiček. Tento tým sice mohl vyslat na hřiště počet snad 8+1, z čehož jsme měli nejprve v gatích fidorku ale nekladl větší odpor. Klobouk však dolů před faktem, že se jim podařilo vybojovat penaltu a dokonce z ní překonat Párka, což už se do konce turnaje nikomu nepodařilo.

Semifinále: BIG SOK

Semifinalista už měl ve svém kádru zkušenosti z malé kopané a to hned několikaleté. Nejsem si jistý, jak zápas skončil, ale vím, že jsme vedli o dvě branky, pak už se moje mysl upínala k ubránění postupu a k treblu. Pamatuju si jen, že to Pepa Grůza zas bláznil, pač by ho prej tata doma zmlátil, kdyby nedonesl nejlepšího střelca.

Finále: UNITED STATES OF CZECHOSLOVAKIA

Jestli jsme z někoho měli během turnaje bobky, byl to tým Bílých skřítků. Jeho osa nás v minulém roce pod názvem Duhy řádně potrápila a fakt, že byli docela fotbaloví a mohli hrát v pěti nás děsil. K našemu překvapení ale v semifinále skřeti padli právě proti týmu Václava Tymočka. Ano, to není vtip. Václav Tymočko. Čerstvý gymnazista, který v minulém roce naposlední chvíli zalepil díru po dopolední absenci Pepy Grůzy, poskládal mančaft do kterého se mu podařilo podepsat i bradavického učně Rona Weasleyho a já už viděl tu story, kterak mě borec, kterýho jsem znovu nepovolal, připraví o treble.

Řádně vyděšený byl i Josef Karásek, který nevědomky citoval Michala Egera a jeho "Mít a nemít lízátko, to je rozdíl dvou lízátek.":

"Gonzi, tenhle nás nesmí porazit. On má jeden titul a já dva. Když vyhraju, tak mám treble a on jeden, ale když prohraju, tak máme oba po dvou. To bych ten trebl snad musel začít vodznova."

V posledním utkání v cestě za treblem jsme začali útočit na branku dál od klece. Hned v druhé minutě spatřil Nečas svým sauronovým okem Grůzu stínovaném Weasleym a poslal mi "vskutku centimetrový míč" Grůza však ve finále nehýřil efektivitou tak jako minule a míč nezpracoval.

O minutu později už jsme slavili. Párek dlouhým výhozem našel právě Grůzu, jehož zpracování bylo tentokrát sebejistější, natáhl na sebe dva hráče, přihrál Nečasovi, jenž si míč podivně zasekl, posunul přes dva hráče a napálil ho pod břevno. - 1:0.

USCZECH se ve zbytku poločasu k ničemu výraznějšímu nedostali a náš cíl nedovádět zápas za každou cenu k penaltám byl z poloviny splněn. Když byl navíc na začátku druhé půle v pokutovém území faulován Grůza a jeho neproměněnou penaltu dorazil do sítě svým premiérovým gólem na turnaji Daniel Král, zdálo se, že nám treble z rukou už nic neveme. A nevzalo, v závěru totiž zabil do rakve poslední hřebík Mareček krásnou šajtlí ke vzdálenější tyči. - 3:0.


Co dodat? Veridis Quo se definitvně rozpadá. Karásek jede na Erasmus, Grůza chce vlastní mančaft, ostatní stárnou. I s nestorem Poháru Sokolů, který si navíc čtvrtým a nejsladším dortem v kariéře možná uhnal diabetes. Odcházet se má na vrcholu. Tím vrcholem byl Treble 2011-2013.


Díky všem.


Sestava Veridis Quo 2013:
Horní řada zleva - Daniel Král, David Mareček, Josef Grůza, Jan Nečas, Josef Karásek
Dolní řada - Marco Panascí